Valkýro, já jsem taky nebyla žádná kráska a kluci o mě taky moc nestáli. Trochu mi to vadilo, ale spíš proto, že ostatní holky s někým chodili a já ne, ale asi jsem vnitřně nebyla na nějaké partnerství připravená. Mě teda hlavně zajímala škola, na gympl jsem chodila hrozně ráda, bavilo mě to. Na hodiny literatury, dějepisu, angličtiny a ruštiny jsem se vysloveně těšila a kromě pololetí třeťáku, kdy jsem od října do února byla nemocná a v březnu jsem musela dělat rozdílové zkoušky, jsem měla bez námahy vyznamenání. Měla jsem dvě velmi dobré kamarádky a další tři takové lepší známé, ale bavila jsem se s více holkama. Chodily jsme často do kina, do divadla, hrát minigolf, na procházky, na plesy a jeden rok i na diskotéky do VŠ klubu. Taky jsme se scházely doma, nahrávaly jsme si různé písničky na kazeťák, poslouchaly desky, které jsme si různě půjčovaly, hodně jsme se spolu nasmály. Pamatuji se, jak jeden rok v zimě, to mi bylo asi 16, napadlo hodně sněhu a s kamarádkou jsme chodily sáňkovat na kopec za náš barák, šíleně jsme se u toho nachechtaly. Taky jsem hodně četla, hlavně klasiku, Tolstého, Dostojevského, Gogola, Dickense, Austenovou, Sienkiewicze, Jiráska, Huga, Balzaca a tyhle autory 19. století.
Doma bylo vše OK, naši mě měli rádi, já je, hádali jsme se velmi málo. Naši měli celkem dobré manželství, maminka chodila do práce, táta byl od 47 v invalidním důchodu. Peněz nebylo nějak extra, bydleli jsme v paneláku, neměli jsme auto a i chatu, ale jinak jsem měla všecko i na dovolené u moře jsme několikrát byli, jinak jsme jezdili po Česku a Slovensku. Naši po mě nic nechtěli, jen abych se dobře učila, nic mi nezakazovala, v ničem mě neomezovali. Ale já jsem taky nic nevyvádela, žádný alkohol, cigarety, kluci, žádné mejdany, ponocovani, byla jsem fakt hodné dítě. Byl to super bezstarostný život, škoda, že trval tak krátce. Na VŠ už to byl hrozný stres u zkoušek, sice jsem prožívala krásnou lásku s mým BM, ale už to bylo jiné než na gymplu. A pak práce, děti a už jen samé starosti a povinnosti.