Romana “ Ale nějak nechápu, co všechno považujete za zbytečnost k řešení (že visí na netu, že po sobě neuklidí, že ... - na cokoliv je odezva, že je to jedno). Mně to tedy jedno není, že zase půjdu uklízet jeho pokoj, aby měl vůbec v čem do té školy chodit.”

Já ti ale psala co bych dělala. Že chápu po hádce že nechce komunikovat a že bych to tedy nechala na promluvu jiný den. Ne že bych šla a udělala večeři a dělala jakoby nic. To děláš ty.

Další příklad nechodil do školy a ty ho kryješ. Ani se nemusí snažit omluvit, slíbit nápravu. Neřekneš ani ň a omluvíš ho. O nápravu situace se nezajímá ani on ani ty. Lež to vyřeší. Sama ho k tomu vedeš.

A pak tu máme úklid pokoje. Jdeš a uděláš to za nej. Místo abys to chtěla po něm. Jo můžeš nabídnout pomoc to se dělá s malými detmi že uklízíte spolu aby se to naučily. Tak začni aspoň teď. Ne zase za něj.

A jak řešíš jeho závislost na internetu, když ji ty sama za závislost považuješ?