Romano, myslím, že se míchá několik problémů - syn má svoje potíže (úzkosti atd), asi není standardní průměrná povaha, což tomu taky nepřidá. Je v pubertě, takže má tendenci se chvílemi chovat jako blb. Druhá rovina je, že se v tom plácáš taky (to znám). Chybí mi tam nějaká přímá (byť třeba drsná komunikace i z tvé strany - prostě otevřený rozhovor) a to, že máma udělá občas halo. Přijde mi, že on hledá mantinely, kdy konečně narazí.
Že paří a nemluví je v tomhle věku celkem normální. Pokud je ve fázi, kdy není sám schopen se zvednout a je opravdu až "závislý" - tak to už je ale opravdu problém pro odborníka. Nevím, kde je ta hranice posouzení závislosti. Netuším. Info hledej na pražské dětské adiktologii. Celkově na mě působí jako nešťastný kluk. Virtuální svět je asi únik. Škola mu taky asi nevyhovuje. Nestojí o přestup? Nebyl by spokojený někde, kde to sice není gympl, ale může tam být prostě uvolněný a svůj? Co by chtěl?
No a jinak, pc má šňůru, wifi jde vypnout nebo změnit heslo. Neomluvené hodiny ve škole? Jo, jednou jsem je dceři odmítla omluvit, právě kvůli komunikaci a scéně. Zpětně vím, že už šlo o úzkost. Ale když slečna dcera nedokázala nějak přiblížit problém tak, abych se trochu chytila a ječela a ječela, tak jsem řekla, že dnešek už neomluvím. Zvlášť když potom byl problém dohánět učivo atd. Prostě jsem řekla i třídní, že ne. Třídní to potom řešila s dcerou individuálně. Domluvily se nějak spolu na systému "něco za něco" a třídní jí ten den omluvila. Dcera měla nějaké povinnosti na víc.