Marťasíno,
já jí to na střední už musela zakázat. Na základce mi to stačilo.
Ona mě víceméně přemluvila, abych tam vůbec nastoupila (nedostala jsem doporučení ke studiu, u nás v bolševickým hnízdě se na to hrálo fakt až do samého konce, takže mi nabízeli úžasné dvouleté učební obory jako konzervářka nebo kartáčnice - v podstatě mi to bylo jedno, protože jsem se stejně chystala v osmnácti emigrovat, ale nakonec mi nějakou střední školu vydupal ředitel ze ZŠ, protože jsem léta "vzorně reprezentovala školu" ve všelijakých soutěžích) a já si to dala jako podmínku. Jakmile by tam strčila nos, okamžitě bych ze školy odešla. Matka moc dobře věděla, že si nedělám srandu, takže tam skutečně celé čtyři roky nevlezla a budovu školy obcházela uctivým obloukem.