"kolem té revoluce mě neposílali nikam.
Ale nemohla jsem být pořád doma. To se nepřevalilo za měsíc, to trvalo roky.
Mnozí učitelé si to celkem vychutnávali, z protekčního dítka outsider"
Romano, tohle by se žádnému dítěti nemělo stát, bylas v tom absolutně nevinně. Nechápu, že si někdo chladí žáhu na dítěti. Ale hlavním viníkem jsou tví rodiče, pohádka o protekčním životě holt skončila, měli mít rozum a přestěhovat se, kvůli tobě.
Jestli tě drželi roky v nějaké izolaci, byli dost šílení
Nevěřím, že si tě vychutnávali učitelé ve škole, to už mi přijde přehnané.
Hlavně by se proti tomu dalo bránit, chtít nápravu po vedení školy - udělali rodiče v tomto nějaké kroky?
Píšeš, že si mnohem víc vážíš pracujících komunistů, než disidentů, že taková byla holt doba. Aplikuj teda stejný metr i na ty komunisty po 1989 - proč tvůj otec po převratu dál nepracoval, ale uzavřeli jste se před světem? To by bylo čestné a smysluplné, ne?
Jinak přijde mi, že papouškuješ pravdy svého otce, že ti způsobili trauma, a ty ses nesnažila nikdy dobrat pravdy, nebo prostě širších okolností
Romano, přečti si něco o té době, o dětech disidentů, které roky zažívaly spoustu útrap. Možná potom budeš líp chápat, že tys mohla studovat, v dospělosti jít k volbám, cestovat, dávat svobodně najevo, co si myslíš.
Píšeš, žes byla protekční dítě a tvůj otec lokálně známý straník - jestli pro tebe chtěl nějaké protekční výhody, tak byl komunista-hajzlík, který skrze členství uspokojoval svoji potřebu nadřazenosti. Obviňuješ osobnosti sam.revoluce z nízkých potřeb "akorát se mít dobře". Romano, jediný, na koho taková charakteristika poměrně sedí, je spíš tvoje rodina, resp. tvůj otec.