A co nenechat ji lézt svého do talíře a pod. a zároveň neřešit, že leze do talíře příteli?
Naše kočičí smečka snídá s MM, neustále se mu snaží něco sebrat. Jednou jsem je pozorovala: "Hele, Fredy, to je moje snídaně! Po minutě:"Tak víš co? Tahle půlka je moje a tahle tvoje". Po pár vteřinách odevzdaně:"Tak si to nech všechno".

Když snídám já, sedí vedle na židli a čekají, až dojím, pak nalezou na klín. Starší syn je u jídla nechce, takže nesedávají ani poblíž. Mladší je má rád na klíně, ale nesmí mu okusovat jídlo.
Všechno to všechny zvládly probrat, my lidi si mezi sebou nepředhazujeme, čí přístup je lepší.

Ale nakonec - v noci si samozřejmě chodí po lince (otisky pacek), kradly by jídlo (je schovaný) a pod. Jsou to kočky. Já měla kdysi i dva velký psy v bytě, ta výchova u nich funguje úplně jinak, byli to miláčci, kteří udělali z lásky všechno, co jsem chtěla.
Pes má páníčka, kočka personál