Bylo mi 30, měla jsem čtyřleté a dvouleté dítě a prožívali jsme to opravdu intenzívně. 17. listopad jsme sledovali s úžasem a napětím, ale ještě jsme si nemysleli, že by mohlo dojít ke změně režimu. To až když se sešlo skoro milion lidí na Letné, to jsme sledovali v televizi a nemohli se odtrhnout. Děti jsme odsunuli na druhou kolej a zapomněli jsme uvařit oběd. Děti pak, podle vzoru v televizi, skandovali: "My máme hlad, my máme hlad!" Pamatuji si, jak jsme nosili trikolóru na kabátech, placku s Václavem Havlem a jak jsme celé dny žili v jakémsi rausi. Jak nám konečně došlo, že komunisti jdou od válu. Nádherné pocity, jsem strašně ráda, že jsem to zažila.