Neznámá, to máš fakt štěstí na lidi. U nás je to kalamita. Když jsem byla na mateřské, taky jsme se s "naší pošťačkou" znaly, byla ochotná, věděla že bývám doma, tak vždycky zvonila (což tedy v Praze nebývá obvylé, často nahází prostě lístečky do schránky a hotovo) ... Potom vím, že chodil každou chvíli někdo jiný (jednou dorazil s dopisem do vlastních rukou jakýsi mladík, který vypadal a smrděl jako basketbalista právě doběhnuvší z tréninku a byl zmatený jak včela na jaře) a teď už vůbec netuším. V některém období (asi chodil nějaký brigádník, který se nedokázal vůbec dostat do domu nebo to dělal schválně) neházeli ani ty lístečky do schránek, prostě nechali ležet zásilky na poště a když se po nich nikdo nesháněl, zase je asi vrátili ...