Od loňského podzimu se změnilo hodně věcí. Společenské nastavení je jiné, je jasné, že k větším omezením lidé nepřistoupí, nejsou ani ekonomické rezervy, jedna vláda končí, druhá nezačala... Takže se neděje nic a média tentokrát celkem úspěšně vytvářejí dojem, že oproti loňsku to bude jen taková malá vlnka.
Jenže realita je jiná. Kdo trochu umí vnímat matematicky, vidí ten exponenciální trend, byť je oproti loňsku posunutý o několik týdnů. A na rozdíl od loňska nebude brzda. Povinné PCR na hromadné akce neovlivní nic. Trasování nefunguje.
Umírají zase lidi, umírá jich hodně, přísahám vám, že jen část se dostane do covidových statistik. Dnes jsem řešila přesun pacientky s potřebou intenzivní péče. Není kam, lůžka jsou zase plná, restrukturalizuje se péče, zdravotníci nestíhají, jsou nešťastní, s umíráním na covid se zase začínáme smiřovat jako s nevyhnutelnou realitou. Pokud nyní je s covidem v nemocnicic 2300 lidí, do 10 dnů to může být dvojnásobek. A jak známe dynamiku covidu z loňska, za týden už nebude umírat 30 lidí denně, ale 70. Ještě uvidíme...