No, tak já byla to úplně blbé dítě, které vědělo, že rozhodně ne zdrávka a rozhodně ne peďák. NIKDY!!!! O budoucí práci jsem měla představu takovou - práce bude (fakt mě nebudou rodiče živit). Musím ji zvládnou fyzicky, a psychicky a kognitivně - jako mistr světa nejsem. Takže do zaměstnání jsem šla s velkou pokorou, že "hurá, mám nějakou práci!!" a hlavně nezklamat a každá zkušenost dobrá. Takže asi tak. Absolutně mě nenapadlo, že bych třeba nechtěla ráno vstávat (od 6 bych asi teda nerada pracovala). Makat na 3 směny bych nedala. A dělat na sebe - na to jsem moc srab.