Přidat odpověď
Já seriál nesleduju, ale tady to téma o zpracování něčeho špatného mě zaujalo. Já chápu, že každý to může zpracovávat jinak, ale nevím, jestli lze říct, že někdo něco zpracovává, když se k tomu pořád vrací, pořád si to prožívá a proto to v sobě nedokáže uzavřít a tak ho to deptá pořád.
Třeba když se rozešla kamarádka s partnerem, tak jsem chápala, že to trvá dlouho než se s tím vyrovná, ale ona právě byla ten typ, který se v tom pořád patlal, pořád o tom mluvila, pořád se k tomu vracela, vlastně pořád žila tou minulostí, pořád dokola přemítala, co by bylo kdyby apod. A upřímně, mně už to po roce začalo dost rozčilovat.
Ten rok jsem s ní soucítila, poskytovala jsem v našich hovorech veškerý prostor, který potřeboval, dvakrát týdně jsem poslouchala některé věci pořád dokola. Ale po roce jsem si uvědomila, že se ona nikam neposouvá. že je na tom pořád stejně, resp. čím dál hůř.
Snažila jsem se jí přimět, aby se tolik nesoustředila na minulost, ale na přítomnost a budoucnost, ale nešlo to. Další rok jsem jí tedy věnovala ucho, ale už ne tak často, protože mě to fakt vyčerpávalo, bylo to jak křeček v kole.
Pak došlo k v její rodině k určitým problémům, tak jsem se jí zase snažila pomoct, ale se zase každou chvíli vracela k tomu, že kdyby ten bejvalej jí neopustil, tak teď by ..blablabla. No ale kvůli těm problémům, které jí nakonec stály hodně energie a času, se konečně od té minulosti odpoutala. Teď mu sice pořád nemůže přijít na jméno, pořád na něj nadává, ale už to není tak často a ty "návraty do minulosti".
Takže pokud se v tomhle partneři zásadně liší, jeden to v sobě uzavře a druhý se naopak v tom furt nimrá aniž by mu to ale pomáhalo, tak chápu, že to může vést k rozchodu, protože jeden si bude myslet, že ten druhý se v tom nemá furt nimrat, když mu to nepomáhá, zatímco druhý si zas bude myslet, že ten první je necita.
Předchozí