"být Pelánovu manželkou, už jí nejsem. On ví, že na mrtvou žákyni je lepší zapomenout, on to přece udělal (to určitě),život jde přece dál...on ví, že ona s tím Parkinsonem děsně nadělá, v práci by jí bylo fajn, nejde přece o to, jak před tabulí vypadá...on ví, že si za to stejně může sama,...Prostě bych nedokázala být tak nad věcí, nenávidím chladné odmítání."
Martino, jaká je "správná" reakce na tohle? Tohle není reakce, to je odmítnutí té skutečnosti, reakce je někde pod tím... Už jsem to párkrát viděla ve svém okolí a i na manželovi - vím, že to není on, čekám, až se pocitově propíchne a vyventiluje...
Nemůže za to, že to má jinak, já řvu a brečím. MM jsem taky viděla brečet, a kupodivu v naprosto jiných situacích, než kdy brečím já