"jak je studenej ke svojí stárnoucí a nemocný manželce. Hnusný, jak se si vzdalují."

taky jsem u toho trnula, ale chlapi neumějí tak úplně poskytovat podporu, když nesouhlasí s tím, pro jakou cestu se žena rozhodla. Jasně dal najevo, že by neměla rezignovat na svoji práci. Respektuje, že není s ním v Praze, ale její motivace k tomu nechápe. Xkrát zažito, překonáno u nás, když tohle ženu neurazí, je skoro vyhráno. Blbé by bylo, kdyby požadovala, aby svůj život jejímu rozhodnutí podřídil. Nebo kdyby kvůli tomu vyváděl.

Když on se na ni konstantně zlobí, jak si nechala tu tragédii zalézt pod kůži. Jak to i jemu zásadně změnilo život. Jak byste takovou frustraci ventilovaly vy? Všimly jste si, jak ji neurazilo, jak reagoval u lékaře? Je to hrozně zvláštní, ale fakt mě zajímá, jak se to u nich bude vyvíjet...ona se nelituje, nepláče, nevyčítá, klidně se řídí dle intuice, nežárlí, nic si nevynucuje, respektuje ho....klobouk dolů