Ano, řeším to taky u stejně staré dcery, jako máš ty. V červnu to bylo docela peklíčko, opakované řeči o smutku, o tom, že by bylo lepší, kdyby nežila... Citlivá a labilnější bývala vždycky, ale po lockdownu to vygradovalo. Dostala léky, přes léto se to celkově docela uklidnilo a i když začátek školy nebyl ideální, tak mám pocit, že už si to tak trochu sedlo. Naštěstí má velmi chápající třídní učitelku a docela fajn kolektiv, tak doufám, že to nejhorší je zažehnáno. Mluvila jsem s jednou psycholožkou a ta říkala, že je teď takových případů spoustu a že je to hodně tím, že děti byli tak dlouho doma a absolutně ztratili režim (stíral se čas pro povinnosti a volnou zábavu během dne, taková ztráta mantinelů), což citlivější jedince uvrhlo do psychické nepohody a úzkostí. U dcery se navíc přidala nastupující puberta, velmi bolestivé menzes, takže dost přitěžujících faktorů dohromady a problém byl na světě