Já ti nevím. Jak tady ležím u kamen, tak jenom v chodbě na zemi vidím:
1) žlutého jednorožce s růžovým culíkem
2) zelenou propisku
3) lotosový květ z origami
4) flašku od vody
5) pytel od třísek do kamen
7) krabici od dalekohledu
8) na krabici dosychá koberec vypraný, protože ho poblil kocour
9) školní batoh
10) oranžovou bundu
11) kufr z dovolené, ze které jsme přijeli v sobotu
12) hrací kostku (padla šestka)
13) hřeben
14) poníka z modrého plastu
15) poníka na PEZ bonbony z růžového plastu
16) nabíječku na telefon
17) koňskou uzdečku
18) levou pubertální botu mnoha barev
19) gumičku do vlasů se zajíčkem
.............
.............
.............
20) a venku jsou na dlažbě myší vnitřnosti, které tam přischly po dobu dovolené, a které se od soboty snažím odstranit papírovou utěrkou promáčenou savem a stejně to nejde.
Ráno tu uklidím a za deset to v té chodbě bude znova. Vsadím boty, že tohle doma nemáte. Jediný rozdíl je, že mně nikdo nenaznačuje, že je to zrovna moje zodpovědnost.