Mám to jako Kopřiva, s lidma se zdravíme, když je zájem, tak pokecáme... a třeba pán, který nás upozornil, že se blížíme ke svištím doupatům a že když budeme zticha, tak je uvidíme, nás vysloveně potěšil. Lidi, kteří čekali před záchodkem s mým telefonem (který jsem tam nechala na okně) až mi to dojde a vrátím se, mě potěšili taky...
Taky jsme na parkovišti pomohli nešťastníkům vytáhnout klíče ze zamčeného auta (takovým tím bodlem na buřta) a tak.
Jako je jasný, že v oblasti, kde je sto lidí na metr čtvereční, se nezdravíme - ale i tam jsme se leckdy zakecali (třeba na vyhlídce, nebo tak)