Taky jsem o tom už přemýšlela a došla jsem k závěru, že zdravení v přírodě se řídí "hustotou provozu". Jakmile se potkají pouze dva lidé/dvě rodiny/dvě skupiny a nikdo další na dohled, tak se většinou zdraví - každému (včetně mně), je divné minout jediné další lidi "v lese" bez pozdravu. Pokud je někde lidí hodně (Český ráj, výstup na Sněžku nebo na Říp, davy v okolí Karlštejna), nezdraví se, stejně jako někde ve městě na náměstí. A pak jsou samozřejmě takové situace "něco mezi" a tam je to různé. Já sama v takových situacích někdy jako první zdravím, někdy ne (rozhodně nezdravím jako první skupinu mladých, co si pouštějí hudbu z mobilu nahlas, nebo účastníky skautské výpravy). Ale zásadně vždycky na pozdrav odpovídám (i těm puberťákům s mobilem) a neobtěžuje mě to. Sice si taky obvykle o něčem přemýšlím, ale nebývá to nic, co by nešlo přerušit nebo dokonce zapomenout