rigel, ono není nic černobílé...
nechci teď nijak komentovat nebo se vyjadřovat konkrétně k příběhu z ochránce, ani k ničemu, co tu případně padlo, ale čistě k vlastní vzpomínce
jednou mě na základce spolužák poměrně hrubě nacpal do skříňky, odskákala jsem to nějakou tou boulí, modřinou - kdyby to viděla učitelka, asi by spolužák měl problém, jednal tvrdě a bylo to nebezpečné... ve skutečnosti šlo ale o poslední kapku, kterou jsem přesáhla meze jeho trpělivosti - vzájemně jsme se škádlili delší dobu, moje specialita byla rozebírat mu penál - rozuměj vzala jsem jeho penál a rozebrala, pero, propisku, vytahala tuhy z verzatilky, všechno do posledního šroubečku, nasypala to na hromádku do penálu a ten zase zavřela... když začala hodina, neměl šanci to poskládat... kolikrát pak psal jen tuhou, protože nebyl čas hledat jednotlivé díly... bylo to vtipné, několikrát se tomu zasmál, ale když to jeden den bylo už po několikáté, prostě to bouchlo a já skončila ve skříni...
na první pohled jsem mu nic moc neudělala, ve skutečnosti jsem ho fakt vyprovokovala... což děti často dělají, nemají tu míru, kdy skončit... takže si umím představit, že kdyby býval měl v penále ty nůžky, možná by mi probodl třeba ruku... a to byl "normální" hodný kluk... kdyby měl ještě třeba nějakou tu "diagnózu", následky by byly asi ještě horší...
tím jsem jen chtěla říct, že nejsou jen děti andílci a "andílci" a často jde o akci a reakci...
čímž nijak nepopírám existenci "andílků", co běžně napadají i děti absolutně nevinné!