Libiku, chápu a vím, jak i po letech můžou bolet zdánlivě zapomenuté situace. Já to mám snazší v tom, že většina těch opravdu velkých školních průšvihů a neporozumění se týkala mých pěstounských dětí, u kterých je přece jen moje citová angažovanost o stupínek nižší. Ale i tak si nesu některé nezpracované "křivdy" - výhodu to má pro mé žáky v tom, že ani nejsem schopna a ochotna bazírovat na tom, co považuju za "kraviny"

Včerejší díl seriálu mi ale nevyzněl tak jednoznačně, jak ty píšeš - naopak, vnímala jsem právě snahu vidět situaci očima různých aktérů, i když některé scény mi přišly trochu šablonovité a ne úplně uvěřitelné.