Kuličko, kdybych neměla osobní zkušenost matky "nežádoucího" dítěte, budu si říkat, jak to mají učitelky těžké.

Takhle jsem si dovolila říct, že pořad poměrně dobře rozkryl, že není jednoduché, jak z toho ven, ale velmi zanedbal, kde se to bere.

Mé přesvědčení je, že z velké části v buzeračním systému, s důrazem na to, aby děti memorovaly a neotravovaly, nevyčnívaly. V tom, že se ustavičně veřejně chválí a kritizuje, srovnává a škatulkuje. A to děti se sklonem zapomínat nebo i neprospívat dostává na okraj třídy a někdy se tomu agresivně brání.

Znovu říkám, že syn je dávno dospělý.

Říkáte porucha chování, kam jako zmizela? Jak to, že se chová normálně? Nezabodne do mě v neděli nůžky?