Začínám si myslet, že v té hromadné škole jsou chudáci prakticky všichni. Když si to tak vezmu, tak celkem detailně znám vzdělávací osudy svých starších dětí, mého muže, mého bratra s PAS a s inkluzí a sebe. Každej úplně jinej, až na bratra všichni zdravé, bystré, celkem inteligentní a zcela standardní děti bez jakýchkoliv poruch chování, dys poruch nebo čehokoliv jiného.

No a stejně to nikomu úplně nesedlo. Každý z nás byl ocejchovaný jako divné dítě (jeden hodný ťunťa, co se neuměl seznámit se spolužáky, druhý hnusně píše a zapomíná ořezávat pastelky, třetí byl chudý polosirotek se zhroucenou matkou a čtvrtý uměl věci dopředu, a tak se nedokázal soustředit). Každý tedy byl divný v úplně jiném směru, ale s nikým nebyly paní učitelky spokojené, protože nikdo nezapadal úplně dokonale do normy a ani s mezigeneračním odstupem se nic nezměnilo. Jedna učitelka a hromady různých dětí. Ono to vlastně asi ani dobře fungovat nemůže.