Přidat odpověď
Moniko, já mám 25 letý odstup, dospělého syna plně zařazeného do společnosti. Nešlo o žádné speciální dítě, jen o dítě s malým nadáním dělat okraje v sešitech, nikdy nic nezapomenout (neztratit) a být vzorný jako holčičky.
Ano, neměla jsem říct "bodejď by němomu nenakouřil dělo", ale měla jsem říct "vzhledem k tomu, že dítě nebylo hodnoceno v individuální vztahové normě a trvale zažívalo pocit neúspěchu a kritiky, na kterou spolužáci reagovali posměšky, jeho vztahy k části kolektivu byly problematické"
A to mám za zlé systému a konkrétní učitelce.
Ze zpracování tohoto dílu mi vychází poměrně jasná kritika neutěšených rodinných poměrů, skutečnost, že ve valné míře chování dítěte ovlivní pedagog a celkový přístup školství vyžadující precizní a orientovanou přípravu pomůcek, se tam neřešila.
Předchozí