Rodinová,
mě ty moderní detektivky moc nebavěj.
Občas si něco přečtu, když nám to přivezou jako vzorek z tiskárny, vcelku by se dala Läckbergová, kdyby nebyla zbytečně nastavovaná vedlejšími liniemi, Bryndza byl průtokáč, po tom nezůstane nic, pak jsem nedávno četla Mrtvé město od Camilly Stenový, taky nic moc, i když to mělo zajímavý námět.
Docela šly Deníky cizince od Elly Griffiths, byť mě mrzelo, že z té "viktoriánské části" nevytěžila víc, a Bez dechu od Olivie Kiernanový.
Chci zkusit tu Klevisovou, všude na ni slyším samé chvalozpěvy, tak uvidíme.

Ale cileně to nevyhledávám, to si radši pustím jako audio něco starýho - Sherlocka Holmese, Agathu Christie, Maj Sjöwallovou a Pera Wahlöö, teď o víkendu jsem třeba poslouchala povídku Daphne du Maurier "Bez motivu" úžasně namluvenou Petrem Kostkou. Poslední cca dva, tři roky je mi to audio nějak příjemnější, nebolí z toho oči a dá se to poslouchat i jako kulisa k něčemu jinýmu.