Přidat odpověď
Tak štěstí asi je, když jsou ke kompromisu ochotni oba, a navíc jich moc dělat nemusejí, protože většinu věcí vnímají podobně.
Štěstí je, když většinu kompromisů člověk udělá, aniž by si toho byl vědom (já třeba až po smrti manžela zjistila, co všechno bylo "spíš podle něho").
Štěstí je, když jsou manželé opravdu parťáci.
Štěstí je, když na začátku nic moc nepředstírají, takže pak nejsou příliš překvapeni, s kým to vlastně žijí.
Předchozí