Nikol

máme úplně stejný problém s naším synem. Leze na stůl, na televizi, soustavně dělá něco, co nesmí. Když ho sundáme, řekneme, že se se to nesmí, vyleze nahoru znovu a tak pořád dokola (třeba 10x). Rozdíl je v tom, že on se nerozčílí, a v klidu a vesele to dělá stále dokola. Nedělá to však naschvál, spíše máme pocit, že se mu ve výškách líbí. Nepomáhá vůbec nic. Ale teď zkouším nechat ho mimo obývák za dveřmi. To ho strašně vytočí, začne plakat, my ho okamžitě (prostě stačí jen zavřít dveře a zase je otevřít)pustíme dovnitř a on se většinou začne věnovat jiné činnosti než té zakázené. Nebijeme ho, já jen trochu přes ruce, ale smysl to nemá absolutně žádný. Většinou se směje, přijde mu to jako nějaká další hra, asi jako paci-paci. A jednou to i zkusil mi oplatit, ale jak říkám, bere to prostě jako hru. Rozhodně nemá pocit, že je to trest, takže to ani jako trest nemůže působit. Dobré také je, když je někde v těch výškách, sednout si k jeho knížkám a začít si je číst. Nebo se jít schovat a volat, ať jde hledat. prostě se tvářit, že o nic nejde a nenápadně ho přeorientovat na jinou činnost. Jakmile se zasekneme v tom, že on někam leze a my ho sundáváme, je to nekonečné:-)