Právě v těchto dnech znovu dávali Kawasakiho růži, pro mě nejcenější Hřebejkův film a Jarchovského scénář.
Jak na vás film působí? Kdysi jsme slavili v Praze moje kulaté naroky a šli na premiéru tohoto filmu, MM se po shlédnutí toho snímku tak rozčílil, že u kina praštil do koše nedopitý kelímek, nadával jako špaček na všechny blbý ženský a všechny debilní chlapy, nechtěl o filmu mluvit a vůbec asi dvě hodiny nekomunikoval Hrozně ho ten příběh rozčílil, dodneška si K.růži nepouštím, když MM je doma

Náádherné herecké výkony - Kolářová, Huba, Vlasáková, Mikulčík, Hřebíčková... Ta scéna, kdy Kolářová s Vlasákovou na sebe křičí v tom lese Ten obraz, kdy se Huba omlouvá při ceremoii a Bořek už odešel... Ten moment, kdy Bořek předčítá ze Šmírbuchu jazyka českého Ta otázka: "Pročs jim věřil? Proč jsi věřil lidem, co o tebe típali cigarety?" Která scéna je obzvlášť cenná pro vás osobně?

Máte ve svém okolí nějaký podobný osud? My jsme bývalého Stb kádrováka měli za souseda, taky měl milující rodinu a já je mám moc ráda, jen o profesi jejich seniora nemluvíme, oni se domnívají, že jejich otec byl skvělý noblesní člověk... My si to nemysleli nikdy, i na začátku, kdy jsme nevěděli, že byl v Stb. MM ho kdysi seřval za nedodržování sousedských vztahů, ten pán koukal jak zjara, asi na to naprosto nebyl zvyklej.

Mám moc ráda tu Skácelovu "Píseň o nejbližší vině", kterou na konci Huba čte - podbarveno příjemnou naléhavou hudbou...