Jasně si vybavuji, bylo to úterý, tady za Prahou krásné počasí,bydleli jsme 3.měsíc v našem domě. Přijela jsem z práce a syn poprvé a naposled skládal na dvoře uhlí, vykládal mi vytřeštěně, co se děje. Ještě jsem ho sepsula, že už mu z těch počítačových her šibe, pořád jem opakoval: pojd´se podívat, mám zapnutou TV. Pak už jen šok a překvapení, že něco takového může nastat. Já se nikdy v dětství a mládí nebála, že bude válka apod., jak tady někdo občas píše, ale tenhle den jsem opravdu poprvé měla strach.