Sally a když zjistí že je, co bude jinak? Po letech člověk otupí a chybí mu vhled na ten vztah zvenku a psychický týrání se tak špatně uchopuje. Fyzický týrání je jasný a prokazatelný, psychický je zákeřný v tom, že si toho nevšimne nejen okolí, ale často ani ten týraný. Kambala by to uměla asi dobře vysvětlit...

Právě proto potřebuje ten vhled z venku. Minimálně, aby si uvědomila, že problém není v tom, že ona je bezcená a že není "milováníhodná" - ale že jí do téhle pozice někdo manipuluje a tyhle myšlenky jí podsouvá. Máš pravdu v tom, že se to špatně uchopuje. Ale možná i to uvědomění si, že ty věci tak nejsou, by mohlo stačit k tomu, aby se člověk z toho jaksi vymanil a aby i partner s tím "týráním" přestal.
Existují skutečně psychopatiční manipulátoři, kteří jsou tyrany atd. Ale pak podle mě existuje spousta osobnostních typů, kteří jen "vyplňují prázdný prostor", a když ten partner do prostoru vloží sebe, tak okupant prostor opustí - a rád.
Dám příklad:

On - kam chceš na víkend?
Ona - nevím, miláčku, co bys chtěl dělat ty? (ona fakt vlastně neví, chtěla by nějaký pohodový víkend doma, s tím, že by se mohlo jít třeba do kina, nebo na procházku spojenou se svařákem, ale vlastně nějaký úplně konkrétní "plán" nemá)
On - tak pojedeme k máti, ona potřebuje pomoct se zahradou?

A ona je naštvaná, že se furt jezdí k jeho matce a že se furt maká na její latifundii. A přitom by stačilo, kdyby řekla "nechci na víkend nikam, chci být doma, odpočívat a užívat si volno". Ale ona to neřekne, protože ho miluje a protože nemá pocit, že její "plán" je "hodnotný". A on holt naplánuje víkend k matce, protože mu to tak dává smysl (alespoň se něco udělá na zahradě), a pak nechápe, proč je ona naštvaná.

Kdyby rozhovor probíhal stylem
On - kam chceš na víkend?
Ona - miláčku, nechci nikam, nechci nikam jezdit a něco stíhat, chtěla bych si o víkendu přispat a pak třeba jít na procházku a na svařák ve stánku pod Kokořínem nebo bychom mohli jít na ten nový film, nebo prostě uvidíme...

Tak by on opustil plány na práci na latifundii a třeba by nakonec vymysleli něco úplně jiného (co není ani latifundie, ani Kokořín), ale bylo by to v nějakém společném prostoru.

Většina chlapů totiž nejsou manipulativní psychopati a dá s nimi domluvit, POKUD má ta ženská dost sebevědomí a pokud k chlapovi přistupuje jako k partnerovi a ne jako k pánu tvorstva. A většina chlapů ocení, když mají partnerku, která je schopná svá přání formulovat (ano, chlapům se to musí jasně formulovat) a jsou ve své podstatě rádi, že můžou to přání splnit, než když musí furt všechno táhnout a vymýšlet sami a žena je pasivně-agresivně stále nešťastná a nespokojená.

V případě zakladatelky se takhle nepozná, jestli ten manžel je fakt tyran, nebo jestli je to tím, že ona nemá vymezené pozice a nekomunikuje jasně a zřetelně svá přání - a tím pádem je pak převálcovaná a nešťastná - a chlap je taky nešťastný (z toho, že je ona pořád nešťastná) a vůbec nechápe, co se to vlastně děje.