Zaizo, najdi si psychoterapeuta.
Je špatné, že tahle věta se říká často jako nadávka, aby se ten druhý ponížil, ale myslím to naprosto vážně a nepředpojatě.

Já tedy mám jiné problémy než ty, nemám dominantního manžela, právě naopak, ale jinak můj život na první pohled vypadá také "ideálně" - Hodný, pracovitý, věrný manžel, chytrý, hodný, bezproblémový syn, vlastní bydlení, stabilní práce, zdraví v pořádku...
Ale...
Nechci plevelit tvoje téma svými problémy, takže ve zkratce - roky bojuju s nevyrovnanou psychikou, náladovostí, úzkostmi, malou sebedůvěrou a problémy z toho vyplývajícími. Roky jsem se styděla a stále stydím to někomu říct, protože se bojím nepochopení a odsuzování od druhých - protože nemám žádný zjevný důvod pro nespokojenost.
Léta jsem psychoterapii odmítala, protože jsem nikdy na tom nebyla tak zle, že bych ji akutně potřebovala. Nikdy jsem neuvažovala o sebevraždě, nikdy jsem se nezhroutila...
I když jsem si konečně řekla, že chci svůj život žít jinak a psychologovi se objednala, pořád jsem vnitřně bojovala s tím, že bych to měla zvládnout sama a "předbíhám" lidi, kteří mají skutečné starosti a problémy...

Jediné čeho lituju je to, že jsem nenašla odvahu řešit svoje vnitřní problémy dřív. Ze začátku si říkáš možná, že je to prkotina, jenže ty problémy se nabalují a nabalují, až to jednou neuneseš.

Nečekej na to, až to neuneseš. Je opravdu důležité řešit problémy za včasu. Je to jako s každou jinou chronickou nemocí. Čím dřív se začne řešit, tím líp. S psychoterapií to je na dlouho, problémy se nevyřeší za 2 návštěvy, ale dobrý psycholog tě nasměruje jak dál a pak je na tobě, co se rozhodneš změnit a co ne.