Učitelnice, nečetla jsem vlákno, jenom tvoje zadání - moje zkušenost: obě moje děti nemluvily velmi dlouho, doktorka se na nás zlobila, "kamarádky" s pedagogickým vzděláním poukazovaly na to, že takto se chovají děti z nepodnětného prostředí

Tak jsem se z toho vypovídávala u psycholožky a brečela. Moje psycholožka zažívala kdysi to samé, jejich mladá doktorka jí měla velmi za zlé, že ji neznepokojuje absence řeči. Tak ta psycholožka začala studovat všechno možné, co k vývoji dětské řeči existuje. Přestala se trápit, protože se dozvěděla, že navzdory laickým náhledům a některým dětským lékařům nástup řeči u batolete je neskutečně individuální, jde o spojení některých center, které prý dokud nejsou propojené, řeč možná není Potom se jednoho dne ta centra propojí a začnou 3tisíce slov za hodinu Neboj, vydrž, moje děti mluvily až mnohem později, syn měl dokonce vlastní řeč, která se skládala ze slov "jego, geko, tetet a piko", dodnes se tomu smějeme.
Podstatné prý je, jestli batole rozumí. Když mu povíš "jdeme si umýt tlapky, ano?" "chceš ještě džus?" - tak jestli je evidentní, že ti rozumí. To stačí. Bylo mi tehdy řečeno