Obavy z autismu jsem měla u všech svých dětí. Máme v rodině autistu a měla jsem z toho nervy v zásadě jsem vyřešila, že do těch třech let nic nepoznáš. Je to hrozný, ale je to tak a nezbývalo než čekat. Tvoje dítě mluví, protože to, co dělá třeba na zvířátka, to jsou slova. Nicméně to, že mluví míň, než je obvyklé a někdy vás nevnímá, může být způsobeno čímkoliv. Může to být úplně normální, ale ani nemusí.

Můj bratr autista třeba měl i jiné neobvyklé věci nad rámec té opožděné mluvy. Třeba vztekle lpěl na rituálech, moc se na lidi neusmíval, když na něj dělali kuk, nereagoval na pokyny typu udělej pápá a nedával moc věci do pusy. Jenže i tohle má každý úplně jinak a dřív než v příslušném věku se to asi nepozná. U něj se to samozřejmě taky zjistilo až později a až potom se ukázalo, že tohle byly příznaky, jenže ty by asi mohl mít i ledaskdo, kdo se vyvíjí standardně. On totiž v tom lpění na rituálech je autista skoro každej malej člověk, akorát někteří z toho nevyrostou. Ve věku, kdy je to normální, se z toho nedá nic usoudit a imho nezbývá než čekat. Řešit to u doktorky klidně můžeš, ale stejně se nic přesně nepotvrdí ani nevyvrátí.