Byla jsem ve 46 letech na hysterektomii. Operace byla spodem (ne že bych měla na výběr ). Řekli mi, že nesmím nosit více než 2 kg, po měsíci můžu do práce a zhruba po dvou letech bude vše OK. Bohužel, pár dní po propuštění domů jsem dostala horečku a zjistilo se, že jsem alergická na ty nitě, kterými mě šili (bolesti, horečka, antibiotika, protože prý zánět). Nová operace ve vagíně, moje"šestinedělí" trvalo 12 týdnů, půl roku jsem byla vyřízená, unavená, neschopná ničeho. Dohromady jsem se dala asi za 3 roky, i psychicky. Je to několik let, cítím se teď dobře. Nemám ani děložní čípek. To byla jedna z věcí, kterou jsem si před operací lámala hlavu (prý to tak nemá každá, aspoň to v nemocnici říkali). Jsem šťastná, že to špatné uvnitř nebylo zhoubné a ostatní věci beru tak, že prostě "se stalo". Ještě k tomu zvedání břemen - prý kdybych zvedala těžší, může to vést k inkontinenci. Mě to tedy spíš od ní pomohlo, dělohu jsem měla zvětšenou a tlačila mi na močový měchýř, takže to bylo po téhle stránce náročnější, ale operace pomohla. Operace jako taková mi nevadila, ani klystýr před ní a tamponáda a cévkování po ní. Všechno se to dalo vydržet.