Některé věci dělám stejně. Taky šlapu na ty bílé kuličky, krupicovou kaši jím dokola, stejně tak lázeňské oplatky.
Nanuky ani cucací bonbony nejím. Bonbony mi nikdy nechutnaly, teda vyzkoušela jsem jednou a nechutnalo, takže mě ani nenapadne je někdy koupit. Nanuky, no to je spíše psychická porucha. Nikdy nejím rohlíky. A banány oloupu a po soustech ulamuju. Nesnáším namazané cokoliv na pečivu, ale mám ráda různé pomazánky. Takže sousto housky a k tomu sousto pomazánky. Nikdy žádnou pomazánku nekupuju, vždycky si představuju, jak naštvaný výrobce pomazánek do ní plive a vyrábí to špinavýma rukama, moje fantazie je v tomto extrémně bujná, takže kupované nikdy.
Detektivky, když náhodou čtu, pak jedině od konce. Potřebuju vědět, kdo je vrahem, abych se pak nebála tu knihu číst. Ale detektivky nečtu často, jsem prostě lekavá a nemám to ráda.
Jako ty i já mám ráda, když věci jsou hezky srovnané. Hrníčky, židle, u mě třeba i ručníky. Musí být složené a položené stejně. V koupelně máme každý na žebříku své ručníky, přesně ve svém pořadí, a protože zbytku rodiny je úplně jedno, jestli jsou srovnané nebo ne, neprudím je, ale pokaždé jdu a srovnám stejně. A i postele musí být přesně srovnané, takže to dělám všem. A peníze v peněžence nebo doma v trezoru. Pěkně srovnané obrázkem stejně a podle nominální hodnoty.
A když poslouchám písničku, nemůžu přestat třeba uprostřed, musí to být hezky do konce, ten nedokončený pocit nemám ráda.
Určitě dělám spoustu divných věcí, ale žádná mě nenapadá, pro mě jsou dostatečně normální. Mám spousty berliček, které mi pomáhají.
Ale absolutně nechápu, jak před odjezdem na dovolenou zvládneš uklidit a převlíknout postele. Já jsem ráda, že stihnu odjet .