Myslím, že je to dáno tím, jaké máme dneska možnosti komunikace.

Když jsem měla menší děti. Byl trend očkování proti nestovicím. Argument naší tehdejší lékařky byl, že nezastavím ekonomiku státu. Když moje neočkované děti přinesou do školky neštovice - 3 celé děti - s největší pravděpodobností budu 3x dva týdny doma a tomuto vystavím i další rodiny co třeba nejsou tak ekonomicky silné .

Neštovice jsme skutečně dostaly a jako bonus o prázdninách - děti je měly přesně po 14 dnech za sebou. Med to nebyl, ale děti si je přinesly od mé kamarádky, která děti naočkovat dala a jako reakci měly, že se jim neštovice vyházely. Dva tři pupínečky. My jich měly nesrovnatelně více a i teploty děti měly. Neteř byla očkovaná a pupínky měla také. Měla jich teda taky asi 5.
Ekonomiku města to nepoložilo. Mne také ne.

Byly to mnohem menší nervy, než když mi 3x denně bez varování dítě omdlévalo, zapadal mu jazyk, byl fialový a v křeči, apatický celé dny a diagnoza žádná. Tenhle stav trval tři měsíce. Až po pěti letech jsem našla imunologa, který byl ochotný přijmout informaci, že mohlo jít o následek po očkování a po sérii testů skutečně došel k závěru, že dítě je vysoce senzitivní na aditiva v očkovací látce. Přídat jedno očkování navíc měli bychom doma mrzáka.

Došla jsem prostě názoru, že jednotlivec nikoho nezajíma. A vidím jak lidi očkují. Jako zvěř na porážce. Bez informací, jak na běžícím páse... . Většině lidí se nic nestane a to promile, no co už... .

Lidé, co už někdy to promile byli prostě uvažují asi jinak...