Přidat odpověď
Já a snídaně v hotelích - nic moc.
Do hotelu jedině pracovně. Když musíme s mužem oba a ještě s dětmi, snažíme se jít brzy, i když já bych raději spala. Moje děti obvykle zvrhnou džus nebo kakao, i když se jim to doma nestává. A já si pak musí dát lososa s koprem na nervy. Pak je třeba děti zahnat a u kávičky konverzovat se spolupracovníky, což je vždy loterie, koho člověk potká.
Děti to milují, manžel nenávidí, já tak 50:50.
Nekrásnější snídaně byly v kavárních v Lisabonu. Kafe za osmdesátník, s koláčem za Euro. I když na kafe moc nejsem a nejím lepek, tohle mi učarovalo. Nebo italskej šrumec - kapúčo na stojáka v davu, k tomu nějaké dolce. Nebo nekonečné pití kávy u novin na náměstí pod platany ve Středomoří. Taková atmoška je k nezaplacení.
Předchozí