Přidat odpověď
"Monam, mám kolem sebe hodně zdravotníků, a někteří jsou hodně nasraní.
Protože se v covidu strašně vydali, přesčasy, tyveky, traumata, děti doma samotný na distančce... A hromada lidí nemá problém je do tý pakárny poslat zas, a počítat, že teda bez řečí zas půjdou. A ještě se jim tam pak v tom nehorším doštrachat s těžkým průběhem, protože to pak najednou ta medicína zas není tak fujky. Je to subjektivní a dost tomu rozumím. "
Vnímám to stejně. Mají můj respekt a přiznám se, že jim nechci přidělávat problémy. ŠLi do neznámého rizika, mnoho z nich se nakazilo i zemřelo. Děti, které měly oba rodiče ve zdravotnictví v době covidu, pokud se tedy jejich rodiče někam nezašili a netvářili se že neexistují, byly doma na distančku sami a teď to horko těžko dohánějí. Ty hlídárny, co některá města zřídila pro děti rodičů IZS fakt mohly jen těžko nahradit rodiče na HO, který má řas se denně alespoň chvíli věnovat dítěti, nesměnuje a nechodí domů urvanej z dvanáctek v ochranném obleku. Mohla bych pokračovat. A jak tady NJ píše o nějaké žalobě pacienta který odmítl test... no jo, i doktor je jen člověk a má jen jeden život. Nějak tu převládá, že když máme tu demokracii můžeme všechno (a doktoři nemohou nic). Pokud se nejednalo o přímé ohrožení života (což je dost pravděpodobné), je to pro doktora jen vopruz chodit na policii a vypovídat, navíc on nese odpovědnost i za ostatní pesronál i pacienty, nevím co někoho nutí dělat vyrvál kvůli jednomu testu.
Předchozí