No, já to nevnímám jako nějaké super nevhodné otázky, prostě to je život, a mě blízké zajímám jak já, tak moje děti. Těm dobrým přátelům a známým říkám jak to je (vypadá to, že se jí líbí holky, cítí to tak), většina z nich to vzala jako věcnou info a nijak to nehodnotí, třeba s těmi kamarádkami, kde máme dcery fakt hodně věkově blízko to prostě řešíme. Jedna její různé kluky a antikoncepci, druhá dceřiny deprese z lockdownu, třetí to, že dcera nevyhledává vůbec žádné kamarádky ani kamarády a zdá se být přesto krásně spokojená, já to, že moje dcera sice přesně neví, ale tvrdí že kluci jsou jí odporní a hlavně by v tomhle věku nejradši zrajzovala celou republiku třeba sama a já mám o ni samozřejmě strach, ale zase v kontrastu s ostatními matkami ji povoluju vlastně hodně ... teď jede na Prague pride. Proč asi.
Řekla mi to asi ve třinácti, že neví co vlastně, ale asi spíš holky. Že prý až bude vědět, řekne mi to. Pak jsme řešili hlavně její stravu, začala 100 vegetariánskou. To jsem řekla, že jestli chce, tak se ale musí vzdělávat ve výživě a hlavně se teda musela začít smekat v kuchyni. Zvládla to, teď v 16 je už fakt šikovná a spoustu toho vína umí a hlídá si, aby měla dost pestrý jídelníček. Tohle bylo první zatěžkávací kolo pro babičky a hlavně pro dědy. Ustála si to, teď už to nikdo nekomentuje a není to téma.
Předloni v zimě měla krátký románek se synem jedné naší příbuzné )já, zase tučné sousto pro rodinu, sice už to nebylo v přímé linii ale...), tak jsem si myslela, že právě ten pubertální zmatek přešel. Pak mi řekla, že se akorát ujistila, že tohle nechce.
Ještě teda neřekla úplně definitivně, ale prostě až přijde čas, tak to tak bude a my s mužem jen z povzdálí přihlížíme. Hlavní teď pro nás je její bezpečnost když někam jede, zatím je zodpovědná, hlásí se, dává nám kontakt na osoby u nichž je, nepřehání to do extrému. I tak je pro jiné rodiče nepředstavitelné, že jí pouštíme na víkend do Prahy. Pro mě je zas hůř představitelné, že se jejich potomci na prahu dospělosti "válejí doma" a nic nemusí a nejdou ani na týden zkusit nějakou brigádu (dcera má už od loňska brigády a ještě vlastní tvorbu, kterou taky umí prodat). To je prostě pestrost života.


U těch "zvědavých kolemjdoucích" kterým do toho se facto nic není, ale řeči se vedou a voda teče říkám "ještě má čas/to víte, už se nám ty děti tak nesvěřují/dneska ti mladí chtějí hlavně cestovat/to se uvidí až přijde čas" a tak různě. Nemusím být na někoho hned hrubá.