monam,

tak já nesnášela, když se na mě sahalo, takže švadlena by stejně nepřipadala v úvahu. Ale ono ani v té půjčovně nebylo moc o co stát, zejména když byl člověk limitovaný penězi, vybírat nebylo moc z čeho. Naštěstí už aspoň bylo jedno, co má člověk na sobě, stačilo, že to splňovalo jakés takés společenské normy. Takže ve výsledku ta sukně, ke které jsem střídala dvě halenky, tuším, bylo jedno z nejlepších řešení mé neschopnosti. Boty jsem měla na nízkém a hodně širokém podpatku, s rovnou otevřenou špičkou, na to tancování jsem to zvládla a měla je pak pro podobné události až do "dětí", než se mi propadla klenba a rozplácla noha.