Já mám jenom kluky, museli se naučit dělat všechno a z ničeho není výmluva. Teda nežehlí, i když nejmladší by neměl nic proti, ale já už skoro nežehlím taky

Zato já jako dítě jsem byla právě tím děvčátkem, se dvěma staršími bratry
. Zatímco oni udělali svinčík v kuchyni, bylo mou povinností kuchyň uklidit. Jejich povinností nebylo nic. Maminka se držela ženských a mužských prací.
Pak jsme chovali králíky, jeden bratr to měl jako koníčka, nemusel už doma dělat vůbec nic jinýho, protože to je přece dostatečně mužská práce, no a ten druhý králíky a hlavně práci kolem nich nesnášel, nemusel nic. Když ten milovník králíků nebyl doma, šla jsem k nim já, ten druhý bratr teda radši třeba utřel nádobí. Ale neumyl.
Nepamatuju a dodneška to tak není, že by táta umyl podlahu, koupelnu.

Jsem ráda, že to máme jinak.
Asi je dobře, že nemám dcery, v horším případě syny a dcery, já bych měla problém opustit naučený stereotypy. Vlastně je to jen další oblast, kde si uvědomuju, že bych holkám škodila 😁