Aha, takže je nějaký problém v nevhodnosti tématu? Nevím, že by se na to dívalo takhle, mě se naopak zdá vhodné diskutovat o jakémkoliv tématu, ale fajn. A vlastně tu dost lidí (a ty taky) nakonec souhlasíte s tím tvrzením, že ani jedno pohlaví není z principu více emotivní, ale přesto to mnohé lidi irituje i když moc dobře nevím proč vlastně. Ale dobře, nemusíme se v tom rýpat.

"My ženské si víc dovolíme hysterčit, pánové mají vsugerováno, že u nich se to nehodí a shodili by se."

No, vidíš a třeba já jsem se přesně proto snažila vždycky projevovat co nejvíc neemotivně. Hrozně mě vždycky uráželo, že se ode mě jako od ženy tolik neočekává a že se to ženám více "toleruje". Už když mi bylo asi 10 let, tak jsem třeba jednou viděla v televizi tu jednou slavnou pohádku (tuším, že se to jmenovalo O ztracené lásce, nebo tak nějak), kde hlavní hrdina - chlapeček při společném koupání zjistil, že je ve skutečnosti holčička (celou dobu předtím ho ostatní kluci dost shazovali) a když mu někdo řekl: "nebreč, takhle to bude taky dobrý" tak na to řekl něco jako: "A víte co? Já klidně můžu brečet a taky můžu bejt úplně blbej, protože teď jako holka už si to klidně můžu dovolit!" Úplně si pamatuju, jak mě z toho tenkrát bylo smutno a říkala jsem si - cože? To jako, že jenom kluci musej bejt statečný a "silný" a od holky se vlastně vůbec nic neočekává? Ta je "blbá" a neschopná už od začátku jenom tím, že je holka a může si to všechno tedy "dovolit"?

Taky se hodně často setkávám s tím, že když je žena emotivní, tak je "hysterická" a když je podobně emotivní chlap, tak je "vášnivej", "plamennej", no, co třeba při svých projevech takovej Hitler, žejo? Takže mě to třeba přijde jako docela zajímavé téma k hovoru.