Mohla bych to teoreticky psát já.
Ale nakonec jsem se s tím srovnala. Mám ještě víc hard-core verzi - mamka má nádor na mozku, který nelze operovat a může prasknout mozkovou cévu na které sedí nebo poškodit mozkový kmen. Nevím dne ani hodiny - může to být zítra, může to být za pět let...
První dva měsíce jsem z toho byla hodně špatná. Teď už s tím nějak žiju, ale vzadu v hlavě to pořád je. Jsem trochu otupená, ne farmakologicky, prostě se můj mozek rozhodl, že mě celou zklidní, otupí, asi abych se z toho nezbláznila.
Vozím mámu na vyšetření, užíváme si společný čas - ale to jsme dělaly vždycky. Jen je to teď takové intenzivnější.