Hodně se teď mluví o tom, jak se covidový rok podepsal na vědomostech žáků, jak tím vznikla mezera, která je nenávratně poznamená po zbytek života a zabrání jim normálně fungovat. A taky se zavádí různé tábory, kde se to nenávratně ztracené učivo bude místo odpočinku rychle dohánět.

kdyby něco, tak já to tak teda nevnímám, ve skutečnosti jsem zjistila, že hlavní smysl základní školy je ve skutečnosti schopnost dostat se na střední školu....a hlavní smysl střední školy je v tom dokázat se dostat na vysokou školu...a hlavní smysl vysoké školy je přijetí do různých zaměstnání, kde se pak tak z 90% učíte to, co tam budete potřebovat. (a nejlepší pak je, že když dojdou argumenty vzděláním, tak pak vždycky někdo vytáhne argument "nutností socializace" to je vždycky pořádně výživný ) ale to je fuk.

A tak by mě zajímalo, jestli to učení ze základní školy nějak doháníte. Nemyslím s vašimi dětmi, myslím přímo vás samotné - jakože když je vám už třeba kolem padesáti, nebo tak a když zjistíte, že už si třeba vůbec nepamatujete nějaký noty, boty, lišejníky, Ohmův zákon, větu hlavní a větu vedlejší, básníky a spisovatele, mlže, plže, hlavonožce, Přemyslovce, kvadratické rovnice, whatever, tak jestli k tomu sednete a jdete se to rychle doučit, aby vám to nechybělo, nebo jestli na to radši kašlete. Popřípadě, jak se u vás projevuje ten deficit nedohnaných vědomostí a případné nenávratné poškození?