Musím říct, že úplně k tichosti děti nevedeme. Jiné to bylo na paneláku, kde věděly, že když je noční klid, tak se neběhá, nedupe, nemlátí s hračkami... Jiné je to v řadovém domě, kde se proslýchá pouze opravdu velký hluk - tlučení, - bouchání hopíkem v nočních nebo brzkoranních hodinách...
O nás naši sousedé na zahradách neví: negrilujeme (možná 1x ročně); nevedeme halasné návštěvy, neorganizujeme velké rodinné párty, nenutíme sousedy poslouchat námi zapnutou hudbu, nejsme zrovna povídaví ve smyslu, že si sedneme ven a chlámeme se na celé kolo, halasíme na sebe napříč zahradami... takže si občas sednu ven a telefonuju s mamkou, kamarádkou... Snažím se nekřičet, ale zároveň úplně neřeším, že jsem slyšet, protože v okolních domech na nás přijde mi často ohledy neberou v podstatě žádné (minimálně to tak vypadá) - na jedné zahradě trampolína, bazén, časté návštěvy, grilování s uhlím a 3 děti; vedle nahluchlý člen rodiny a všichni kromě něj řvou, takže je slyšíme defakto pořád a mají často návštěvy, takže když řve 10 lidí, děti, aby ten nahluchlý slyšel je to občas lahůdka. Ani jedni nejsou špatní, vycházíme spolu a snažíme se spolu vycházet. Nicméně mám opravdu pocit, že brát ohledy na lidi okolo se příliš nenosí.
Pokud někdo řekne, že toto je problém řadových domů - to asi je, ale v místě, kde bydlíme jsou tak moc drahé pozemky, že lidi v samostatně stojících domech jsou defakto jako v řadovce taky. Většinu pozemku totiž zabírají domy a okolo nechávají jen málo místa a stejně jako v řadových domech, tak i oni si chtějí ten malý pozemek užívat...