Tohle nám moc nefungovalo.

Ještě mně se snažili takto vychovávat prarodiče, ale spíše k ohleduplnosti. Byl jsem hodně nemotorný, obézní a asi i ADHD takže mi pořád něco padalo z ruky. Nęco jsem ulomil, nebo rozsedl (dávej pozor jak si sedáš, nehamtni na ten gauč tak z výšky...) Měli jsme kovové židle v pokoji a masivní dřevěné v kuchyni.

Rodiče se dost nahlas hádali, občas létaly vajíčka a popelníky. Táta když přišel po tahu, tak si nahlas pustil Svobodnou Evropu, nebo Novosvětskou od Dvořáka. A když usnul, tak jsem to ztlumil, aby sousedi nemlátili do stropů koštětem. Ale jen tolik, aby se nevztekal a nepustil to zas nahlas. Sousedka si běžně stěžovala, že dupu, ale jednou přišla k nám, zjistila, že mám nohu v sádře, máma ji seřvala ona se moc omlouvala. Pak mi nosila bombóny, abych nedupal.