"Co schopná nejsem, je přeskakování z jednoho jazyka do druhého."
Katko,
tohle je blbý, když jsou to příbuzný jazyky.
U angličtiny a němčiny to ještě jde, protože němčina je hodně "svá", ale peklo je ruština a polština. Tam se mi ta slova často prohazujou, naskočí mi v polský větě automaticky ruský, zbavím se toho, jen když v tom jazykovém prostředí strávím nějaký čas a znovu to "naposlouchám".
A pak je pro mě taky docela náročný používat v zemi, kde se mluví jedním jazykem nějakej jinej, zvlášť pikantní to bývá na veletrzích, když mám třeba v Německu mluvit anglicky s Polákem.
Přeskakování je "nejzábavnější", když je v malé skupině několik různých rodilých mluvčích s různými jazykovými schopnostmi. Jednou třeba přijela máma do Prahy s kamarádem Němcem a kamarádkou Ruskou a šli jsme s nimi a se sestrou na oběd. Němec neuměl žádný cizí jazyk, Ruska velmi maličko německy, a sestra zas neumí vůbec rusky. To byl slušnej Babylon.