Mám buď štěstí nebo smůlu, jak se to vezme, že se dostanu k ucházejícím výsledkům v životě i bez dřiny, takže nemám motivaci.

Ropucho,
já mám štěstí nebo smůlu v tom, že se nesnažím překračovat svoje limity. Ve chvíli, kdy na ně narazím, jdu od toho. Dokud na ně nenarazím, tak jsem ochotná i něco dělat, abych se v té věci zdokonalovala. Jakmile přijde ten strop, kašlu na to. Nevidím smysl v tom přemáhání se dělat něco, v čem stejně nikdy nebudu tak dobrá, jak bych chtěla, abych byla "konkurenceschopná". Pořád mi zbývá dost věcí, který neomrzí a kde žádné limity nejsou.