Okolíku,
jsme holt lidé různí. Synovi to taky krásně vyplývá. Mně ne, já prostě tuhle formu představivosti nemám. Jeho strašně otravovaly třeba slovní úlohy, vadilo mu, že jsou to kraviny, mě naopak ta absurdita bavila a sama jsem si vymýšlela co nejabsurdnější. Jeho baví přesně to, kde veškerá moje matematická představivost končí. Já nikdy nepochopila, k čemu je výsledek x = -2a, uměla jsem to spočítat, ale neviděla v tom vůbec nic. Fakt jediné rovnice, které mi dávaly smysl byly ty chemické. A pak takové to "počítání" v genetice, to mě bavilo hodně.