I jedna z mých dcer je celá otec, a hodně ho tím irituje, i tchýni. Ne, že já bych byla nadšená, (on už je taky ex), ale pomohlo mi to pochopit, že vzorce chování si moc nevybíráme, že se s tím rodíme. Dceru musím před některými příbuznými chránit (ne nijak extrémně) a je z ní čím dál víc skvělý člověk (už je jí 16), jen je prostě jiná.
Není blbá a sama si to uvědomuje, ale moc s tím nenadělá, co baví většinu, jí ne a naopak.
Tobě radím najít si k synovi cestu, i já jsem musela hodně přehodnotit a začít tolerovat jaká je a hlavně mít jí ráda takovou, jaká je. Ta láska je nejdůležitější, nic důležitějšího ve vztahu rodič-dítě není.