Ne, ani v tvém případě ani v mém.
Mám mámu 100 km daleko, jezdíme tam co 14 dní o víkendu, jsem ochotná jí cokoliv zařídit, zaplatit péči atd. atd., přijet něco pořešit, když by byla nějaká akutní situace, ale jak jsme spolu déle než 24 hodin, pohádáme se (někdy i dříve). Děsí mě, jak se to bude jednou řešit, ale nedovedu si představit aby byla u nás v paneláku v 3+1 v Praze (ona by tam ani nešla) a stejně tak, že bych se já odsunula tam k ní 100 km od manžela, od syna...obojí nepřipadá v úvahu. Být tam jsem už kdysi zažila 3 týdny, když ona byla na operaci s kyčlí a já hlídala tatínka, který už v té době nemohl být doma sám (toho jsem zbožnovala, nikdy jsem se s ním nepohádala a byl moje zlatíčko)...přesto to celé dopadlo bídně a pak už se spustil sled mnoha špatných a smutných událostí a postupně bylo hůř a hůř....a dodnes jsem se z toho úplně nevzpamatovala a kdykoliv tam jedeme na víkend, svírá mě úzkost a vpodstatě tam nedokážu být déle než je nezbytně nutné.