Přesně tak. Ono je to ve stáří totiž naprosto stejný jako v produktivním věku: co neumím/jsem na to líný(á, é - nehodící se škrtněte)/externí služba je levnější než někdo z rodiny, tak na to si prostě zjednám. Protože dneska není o nic moc větší tlak na výkon, to tu bylo i v dobách roboty, ale někdy je docela extrémní specializace. Já třeba dělám práci, kterou jsem ani nevystudovala, ale dostala se k ní doslova jako slepej k houslím. nastoupila jsem do firmy, postupně tím byla pověřena v rámci jiných administrativních prací, leč toto bylo třeba hned a postupně v docela velkém objemu, že jsme to svého času dělaly i dvě a ještě jsme nestíhaly. Pak ale přišla krize, kolegyně dostala výpověď z nadbytečnosti (ona by ji možná nedostala, ale měla tu "drzost", že si řekla o vyšší plat. To ale firma nezkousla, proto byla do měsíce "odešena pro nadbytečnost"). Dělá nás to možná 10 v republice, nevím, ještě jsem na nikoho podobného nenarazila. Spousta lidí dělá za směšný plat, v republice je mega lidí v exekucích, ti teda mají co dělat, aby vůbec přežili ... a všichni chtějí bydlet, jíst, mít uklizeno. Jenže pokud na to nemám a chci mít vymalováno, tak si to holt udělám svépopmocí. Dtto vaření, úklid a další. Naše generace navíc není zvyklá na externí služby, neměli jsme na to platy. My třeba v práci neměli ani stravenky a chodit do hospody na polední meníčko byla pro mě drahá legrace, na to bych neměla, v měsíčním součtu by to pro mě byla doslova neskutečná darda, pročež to jistil rohlík nebo chleba s něčím a poté doma večer doma vařené jídlo. A i na tom jídle se dalo ušetřit. Na jídle a na oblečení (v 90.letech to jistil sekáč a Vietnamci, v oblečení od Vietnamců chodila polovina národa). Dneska, kdy má řada lidí i vyšší plat, si třeba můžou dovolit externí uklízečku, dovoz jídla a podobné věci. My na to neměli ani v době, kdy jsme na plný úvazek chodili do práce.